Fejetony, recenze, úvahy, básně, povídky, blbosti.
Jé ahoj blogu, kde ses tady vzal?

Nestačím se divit, co všechno tu je.
Mazat tu nic nebudu, vše zde publikované má svůj důvod, pokud jsem byla blázen (či snad ještě jsem?), je tenhle zápisník jakýmsi cenzurovaným svědectvím. Něco jsem již před několika lety musela promazat, to v době, kdy mě někdo "stókoval" a také v době, kdy se na mě nejmenované osoby snažily vyhrabat co nejvíc špíny. To, co tu zbylo, je zde záměrně, aby to tehdá tyto osoby neměly tak lehké, spoustu záležitostí je zde interních pro některé pravidelné (mnohdy bývalé) návštěvníky tohoto blogu a co se může zdát být opravdu nevhodné nebo přehnané, je detailně promyšlené se záměrem někoho oklamat, ovlivnit, někomu říct pravdu, někoho vytrestat, na něco vzpomínat, něco uchovat, někoho vyzdvihnout a hlavně spoustu lidí vyprovokovat,... proč se co a jak dělo už moc dobře nevím, ale čím hlouběji do archivu doklikáte, tím emotivnější a méně smysluplné najdete příspěvky. Překopávat to tu rozhodně celé nemíním.
Především je zde spousta narážek na skutečnosti, které nově příchozí nemůže v žádném případě pochopit.

A proč to píšu? Zkrátka si nestěžujte na případné krávoviny.

Únor 2009

Znáte ten pocit? Ty myšlenky?

28. února 2009 v 11:55 | Bugynkaa | 

Znáte takový ten pocit, kdy nespíte celou noc, převalujete se na místě, mělce dýcháte do mokrého polštáře, točí se vám hlava, každou chvílí se odplazíte do nejizolovanější místnosti, abyste nikoho nevzbudili, hlídáte si dveře záchoda, protože se vám zvedá žaludek, v ruce pevně držíte chomáč zmuchlaných ulepených cárů, kdysi kapesníků, nutíte se nekřičet, vší silou mlátíte do země, do svých stehen, do vlastní hlavy, ...?
Znáte takový ten pocit, jak se něco uvnitř vytrhlo a teď se to tlačí ven? Cítíte to prázdno na nějakém místě v hrudníku? Na jednom místě prázdno, na drhém přebytek? Já z pravidla cítím bolestivou díru, která vede od krku, mezi prsama k pupíku. Víte, že nemůžete dýchat, snažíte se ze všech sil popadnout dech a snažíte se to dělat co nejtiššeji, aby vás náhodou neodvezli do nemocnice, aby se vám nesmáli.... Pocit, kdy byste chtěli zničit všechno krásné na světě, když už to nemůžete mít, aby to neměl nikdo. Pocit, kdy vás bolí hlava, jakoby se mozek tlačil ven, spolu se vzpomínkami a myšlenkami... těmi nejčernějšími myšlenkami, jakých je člověk schopen. Znáte ten pocit, kdy vás berou křeče do břicha a vy se do něj vší silou mlátíte, aby to už přestalo? Kdy si mačkáte hrudník a vlastním úderem si na krátkou dobu vyrazíte dech? Kdy se praštíte do hlavy tak silně, že se vám zamotá a omdlíte? Pocit prázdnoty, když se o pár minut později probudíte, ležíte na zemi v černé místnosti, slyšíte zdaleka zrychlený mělký dech a všude kolem vaší hlavy je mokro a vy víte jistě, že jste se právě zbláznili, že jse zase o krok blíž definitivní smrti. V černé místnosti, kde se oknama občas mihne světlo auta a vy zíráte na nůž, který jste si sebou přitáhli společně s mobilem.
Znáte ty myšlenky, když se snažíte dovolat osobě, která vás ignoruje, osobě, kterou milujete víc než cokoli. Osobě, za kterou jste ochotni položit život. Ty myšlenky, když se snažíte rozevřít nůž a zároveň opět vytočit to číslo.... šest nula čtyři *** *** znáte to číslo jako básničku, řekli byste ho i pozpátku... Ty myšlenky, kdy slyšíte, že je to nedostupné.... Ty myšlenky, kdy nevíte co máte dělat, jestli se ve tři ráno máte zvednout a odjet pryč, přes celé město a oddaně čekat celou noc ráno i den pod barákem...? Tu nepřemožitelnou bolest mezi žebrama, tu bolest všude po těle, ten pocit závrati, když se s váma celá místnost točí a vy víte, že zapomínáte dýchat. Pocit zatracení a prázdnoty.
Kdy vás najdou? Nejdřív v půl osmé ráno. Taky vás napadá, že je to lákavé? Máte necelých pět hodin na to, odvést sebevraždu a usnout do nekonečného spánku, ze kterého už nebudou mít možnost vás probudit. Celou dobu šeptáte jen jedno jméno a zvedá se vám žaludek z hlenů, kterých máte plný krk.... stokrát posmrkané neuschlé kapesníky váš obličej ještě víc namokří, když se snažíte vysušit tolik slz. Cítíte hrudník i bradu zalepenou slzama, cítíte jemný povlak něčeho bílého, zaschlého.. soli snad? A teď nikdo není s vámi, nikdo není u vás a jediný člověk, co vždy může, vám tenhle stav vyvolává s úsměvem. Jak asi vypadá váš obličej, když usilovně přemýšlíte nad tím, kdo za vás bude příštích několik týdnů spát? Vypadá hrozně, příšerně, je celý červený oteklý a mokrý, v očích neni vidět víc než zoufalost a strach.
A co má asi člověk dělat? Opláchnout si xicht, vylít si nos Nasivinem a jít si lehnout. Celou noc držet mobil křečovitě v ruce. Střádavě čumět na fotku u postele nebo mít zavřené oči. Snažit se nemyslet na tu příšernou nervy drásající bolest. A tiše usměrnit svoje dýchání. Upadnout do bolestivého stavu bezvědomí, kdy cítíte vše co se vám děje v těle, ale raději nepřemýšlíte. Až na noční můry se neděje nic. Krom toho třasu, který potrvá ještě několik dní. A i kdyby se stalo cokoli, i kdyby kontakt začal odpovídat na zmatené zprávy, i kdyby zvedl telefon, i kdyby okamžitě přijel, víte, že se nepřestanete třást. Že modřiny hned nezmizí. Že nebudete moct několik dnů jíst a že strach nikdy nezmizí. Teď jste ucítili i krev a neobtěžujete se zkoumat, odkud teče.
Strach tu bude vždy a nehne se od vás ani na krok.
V doprovodu zoufalosti.
Znáte ten pocit?

A já vím, že je pár lidí, co ten pocit zná :) děkuji některým za ohodnocení tohoto díla na icq (komenty zde jsou neveřejné) - toto je jen nezkorekturovaný úryvek :-*

Povinná výbava pro řidiče :)

23. února 2009 v 16:48 | Bugynkaa |  Úsměv
Jistě víme, že rezervu už řidič vozit nemusí... zrovna tu potřebnou věc xD tak tohle mi přišlo jako reakce emailem

Od půlky letošního roku se má změnit povinná výbava:
Má ubýt rezerva, klíč na kola.
Přibude papír pro sepsání pojistné události, tužka, reflexní barva a pásmo, to
aby si řidiči sepsali sami nehodu, protože PČR jezdí k nehodám nad 100 000 Kč, k
nehodám s účastí tří aut nebo se zraněním.

Od roku 2010: přestane jezdit Záchranka k méně než dvěma zraněným, takže
k povinné výbavě přibude anestetikum, převozní lůžko a resuscitační jednotka.

Od června 2010 přestane jezdit pohřební služba k tragickým nehodám o
méně než 3 mrtvých a k povinné výbavě přibyde lopata, krumpáč, 2x černý pytel
se zipem, mramorová deska 1X1m a 2x svíčka.

Video Fight Club, jejich domácí úkol (též scéna s knězem, Edward Norton proti sobě)

22. února 2009 v 14:57 | Bugynkaa |  K filmům
Co tam tak přibližně říkají?
Na začátku jim Tyler zadává úkol, členové začnou rvačku s někým cizím, začnou ji a prohrajou.
Vypravěč popisuje, že není lehké začít s někým rvačku, hodně lidí se snaží tomu vyhnout.
(kněz je postříkán tou vodou)
Postava Edwarda Nortona jde za svým šéfem, chce si s ním promluvit, vydírá ho, ví na firmu moc tajemství a mohl by ji udat, požaduje od šéfa mzdu, aniž by chodil do práce, šéf nesouhlasí, chce volat ochranku........... Jak sami uvidíte, hlavní postava si prosadila svou -> nemožně dokonalá scéna! 4:07 - 4:13
(kdo by stále nechápal, ať písne do komentu -> ochranka si myslí, že ho mlátil ten šéf)




Tunrida

14. února 2009 v 13:47 | Bugynkaa | 
Tunrida má radši, když se jí říká Tunri.
Budeme jí říkat Tunri.
Tunri je arogantní, Tunri ví, že je úžasná.
Tunri, stejně jako Bugy, nemá žádné vyšší cíle.
Tunri, stejně jako Bugy, má jen sny.
Tunri je, stejně jako Bugy, pesimistka.
Tunri je samotářská, stejně jako Bugy, ale narozdíl od Bugy
nepotřebuje žádná vlídná slova, od nikoho.
Tunri je konzervativní, ačkoli je maximálně výstřední.
Tunri je romantická duše.
Tunri miluje procházky lesem.
Tunri nespí a nejí.
Stejně jako Bugy.
Tunri zajímá četba, kresba, šití krásných šatů a hudba.
Tunri zajímá historie a psychologie.
Tunri skoro nemluví.
Tunri vydělává peníze na nové knihy a černé elegantní oděvy.
Stejně jako Bugy.
A přesto jsou ty dvě úplně rozdílné.

A nikdo nemůže říct, kterou má radši.
Nikdo naplno nezná jednu bez té druhé.


Zajímavosti o filmu FC

2. února 2009 v 20:42 | Bugynkaa |  K filmům
- Autor předlohy Chuck Palahniuk prohlásil, že konec filmu je lepší, než v jeho předloze.

- Jared Leto je zpěvákem ve skupině 30 Second To Mars

- Ve scéně, kdy jsou Brad Pitt a Edward Norton opilí a odpalují golfové míčky na sousední továrnu, byli ti dva skutečně opilí a trefovali se do zásobovacího vozu. (to mě dostalo xDDD)

- Meat Loaf musel nosit speciální oděv, aby vypadal obézně a s prsama. Byly vyrobeny dva takové oděvy, jeden s vyčnívajícími bradavkami, druhý bez.


- Bylo natočeno 1,500 cívek, což je třikrát víc, než je obvyklé.

- Postava Edwarda Nortona nemá ve filmu jméno, jde pouze o vypravěče. Někde je jeho postava označována jako Jack a někde jako Rupert.


- Režisér chtěl, aby na filmovém plakátu bylo zobrazeno jenom mýdlo s nápisem Fight Club, ale producenti chtěli kvůli vysokým nákladům na plakátu hvězdy. Proto vzniklo více verzí plakátů.

- Ve scéně, kdy Marla s Tylerem leží po sexu v posteli a kouří, měla Marla původně říct: "Chtěla bych mít s tebou potrat." To se ale nelíbilo některým lidem ve vedení, a tak donutili Davida Finchera onu větu změnit. Hláška, která je ve filmu teď ("Takhle jsem si nezašukala od základní školy") se jim prý zamlouvala ještě méně, ale na další změnu už bylo pozdě. - a já si říkala, kam hláška o potratu zmizela

-
Kvůli roli shodil Edward Norton skoro patnáct kilo (jeho předchozí postava byl svalnatý neonacista ve filmu Kult hákového kříže). Jak sám říkal, stačilo jíst vitamíny, běhat a nejíst jídlo z cateringu. - a já se divila, kam se mu poděly ty svaly

- Na konci filmu se na malou chvíli objeví na plátně penis.

-
Když člen Klubu rváčů postříká kněze hadicí, kamera se nakrátko zatřese. Kameraman totiž nedokázal udržet na uzdě výbuch smíchu. - já taky ne, postříká kněze jednou, nic, podruhý, nic, potřetí, nic, pak mu vezme bibli, hodí ji na zem a postříká ji, kněz mu dá pěstí.

-
Brad Pitt a Edward Norton se během natáčení naučili vyrábět mýdlo.

- Ve filmu se v prostřizích objeví Tyler čtyřikrát, než jej potká Edward Norton. Vždy se objeví jen na malý okamžik a vždy, když trpí Jack nespavostí.

Hlášky z filmu Fight Club

2. února 2009 v 20:27 | Bugynkaa |  K filmům
Jack: Bylo to krásné, prodávali jsem bohatým ženám jejich tlusté zadky.
(mluví o tuku ukradeném z liposukční kliniky, ze kterého dělali drahá mýdla)
-
Jack: Ten hajzlík, ta Marla Singerová, neměla rakovinu varlat, byla to lhářka... Marla velká turistka.
-
Jack: Seznámili jsme se ve velice zvláštním období mého života.
(Koukají na vybuchující mrakodrapy, které způsobí absolutní krach v ekonomice USA.)
-
Tyler: Jestli máš dostatek mýdla, můžeš vyhodit do vzduchu cokoli...



O filmu Klub rváčů obecně

2. února 2009 v 20:17 | Bugynkaa |  K filmům
Film je o člověku, který....
těžko říct přesně jak začít. Film musíte vidět. A pokud můžu doporučit, nejdřív se koukněte na film než si přečtete knížku.

Ve filmu hraje v hlavní roli Edward Norton - Jack (Iluzionista, Červený drak, Kult hákového kříže - můj oblíbenec), hraje člověka, co je psychicky labilní, trpí nespavostí a jak se na závěr filmu dozvíme tak i opravdu silnou schizofrenií. Druhou postavou je zde Brad Pitt - Tyler Durden, snad každý známe, který si tímhle filmem získal i mě, hraje zde Edwardova vymyšleného kamaráda, který mu absolutně otočí životní priority a tím i život. Jako třešnička na dortu, postavu, která má hlavní vliv na celý děj, hraje Helena Bonham Carter - Marla Singer, díky ní to vše vlastně začalo.
Fight club byl založen tak, že se Jack a Tyler poperou na parkovišti, aby se jim ulevilo. Postupem času se k nim přidává víc a víc mužů, jejich zápasy se přesunují do sklepa jednoho baru. Tím to ale jen začíná. Fight cluby se zakládají ve více městech a už to není jen o bojích pěstmi. Jde už i o boje proti společnosti.

"Drobnůstky" jako vlepování snímků s pornografií do dětských filmů v kině, čurání do polívek, smrkání na pstruhy, prdění do sněhových pusinek a uhm...... ejakulace do nádivky, výroba mýdla z lidského tuku, Meat Loaf s obříma kozama, spousta rozbitých xichtů a sakra divokej sex to suprově vylepšují. Jsem ráda, že ve filmu se na tyhle věci nezapomnělo.

Režie: David Fincher
Hrají: Brad Pitt (Tyler Durden)
Edward Norton (Jack)
Helena Bonham Carter (Marla Singer)
Meat Loaf(Bob)
Jared Leto (Angel Face)



Pokud vás zajímá, stejně jako mě, herecké obsazení, tak vidíte, že líp už to dopadnout nemohlo.
Pokud vás zajímá, stejně jako mě, zajímavý děj, tak nebudete tímto filmem zklamáni.



Satyricon 7. 12. 2008 - PRAHA

2. února 2009 v 19:40 | Bugynkaa |  Něco málo k hudbě
Fotky sem přidávat nebudu - první varování.
Zonaria byla předkapela, o tý mluvit nebudu - druhé varování.

Koncík byl velmi povedený, lepší jsem si ho ani představit nemohla (možná by to bylo lepší bez toho dvoumetrovýho šíleně zpocenýho aktivního dlouhovlasýho hromotluka stojícího - zmítajícího se vedle mě).

Snad všichni souhlasí s výbornou atmosférou. A s neuvěřitelným výkonem Satyra i zbytku skupiny. Všichni na podiu celou dobu pařili a ani chvíli si neodpočinuli. Do každé písničky dali doslova svoje maximum.
Atmosféru doplňovaly jednoduché kostýmy kapely: černé kalhoty a černá saténová košile. Lehký make-up. Jak jednoduché, jak dokonalé.
Nebýt v kapele Satyra, tak řeknu, že Satyricon vždy upoutávají hlavně svojí hudbou, nikoli vzhledem.

Nejvíc mě potěšilo... vlastně ani nevím co. Frost je snad ještě aktivnější a námrdovější než na nahrávkách, nechápu jak to může dávat, jako kdyby měl 4 ruce a 4 nohy. SATYR svojí dokonalou image zlobivého kluka mě úplně odrovnával, znala jsem ho pouze s dlouhými vlasy a tady se objevil už jako uhlazený muž ze kterého jde strach s ......... hlasem zkušeného člověka. (nenapadlo mě vhodné přídavné jméno)

Na netu jsem našla spusty spokojených recenzí a na youtube se najdou i videa.
Ty dvě fotky jsem musela přidat.

Jinak děkuji Péťanovi, že mě na koncert pozval, tak trošku mi to zas změnilo vnímání a dovoluji si říct, že mi to ovlivnilo i kus života.

Pardon, končím, mé vyjadřování je opravdu na bodu mrazu. Budu se muset začít nějak procvičovat, zase.
-
Hrozná sračka tenhle článek.

Někým očekáváno - Satyricon

2. února 2009 v 19:26 | Bugynkaa |  Něco málo k hudbě

(jaká vzácnost, celá kapela na fotce)