Fejetony, recenze, úvahy, básně, povídky, blbosti.
Jé ahoj blogu, kde ses tady vzal?

Nestačím se divit, co všechno tu je.
Mazat tu nic nebudu, vše zde publikované má svůj důvod, pokud jsem byla blázen (či snad ještě jsem?), je tenhle zápisník jakýmsi cenzurovaným svědectvím. Něco jsem již před několika lety musela promazat, to v době, kdy mě někdo "stókoval" a také v době, kdy se na mě nejmenované osoby snažily vyhrabat co nejvíc špíny. To, co tu zbylo, je zde záměrně, aby to tehdá tyto osoby neměly tak lehké, spoustu záležitostí je zde interních pro některé pravidelné (mnohdy bývalé) návštěvníky tohoto blogu a co se může zdát být opravdu nevhodné nebo přehnané, je detailně promyšlené se záměrem někoho oklamat, ovlivnit, někomu říct pravdu, někoho vytrestat, na něco vzpomínat, něco uchovat, někoho vyzdvihnout a hlavně spoustu lidí vyprovokovat,... proč se co a jak dělo už moc dobře nevím, ale čím hlouběji do archivu doklikáte, tím emotivnější a méně smysluplné najdete příspěvky. Překopávat to tu rozhodně celé nemíním.
Především je zde spousta narážek na skutečnosti, které nově příchozí nemůže v žádném případě pochopit.

A proč to píšu? Zkrátka si nestěžujte na případné krávoviny.

Prosinec 2009

Vlastně smutný vtip ohledně světa :-D

20. prosince 2009 v 13:18 | Bugynkaa |  Úsměv

Položili jsme v několika zemích následující otázku: "Prosím Vás, jaký je Váš názor na nedostatek jídla v jiných částech světa?" .., V Africe nikdo nevěděl, co je to jídlo. V západní Evropě nikdo nevěděl, co je to nedostatek. Ve východní Evropě nikdo nevěděl, co je to Váš názor. V jižní Americe nevěděli, co je to Prosím Vás. A v ... USA zase nevěděli, co je to v jiných částech světa..


Kniha, která mne zaujala - Klub rváčů, Ch. Palahniuk

6. prosince 2009 v 16:41 | Bugynkaa | 
Kniha, která mne zaujala
Při výběru knihy jsem hned měla jasno, o které budu chtít referovat. Je to dílo od Chucka Palahniuka Klub rváčů. Vybrala jsem tak proto, že příběh, který kniha popisuje, mi přijde originální, a protože se dá skvěle vyčíst ta skutečnost, že autor má nemalé vědomosti ohledně psychologie, chemie a zdraví.
Příběh se odehrává v dnešní době v Americe, hlavní hrdina nemá jméno, ale mezi fanoušky této knihy se o něm mluví jako o Vypravěči. Tedy Vypravěč je muž ve středních letech, který má problémy s nespavostí a jehož život naplňuje pouze stereotypní práce. Na jedné pracovní cestě potká v letadle zajímavého muže, se kterým se začne bavit a vezme si na něj kontakt. Když přijede z cesty domu, zjišťuje, že mu vyhořel byt a nemá vlastně kam jít. Zavolá muži, kterého potkal v letadle a jde si s ním sednout do baru. Muž se jmenuje Tyler Durden. Výborně si spolu rozumí a Vypravěč se nastěhuje k Tylerovi do napůl rozpadlého domu. Vypravěč se od Tylera postupně učí například výrobě mýdla, které prodávají těm nejluxusnějším hotelům. Mýdlo vyrábí z lidského tuku kradeného z liposukční kliniky. Založí spolu také klub rváčů - muži se mezi sebou perou téměř bez pravidel v suterénu baru, dokud jeden z nich nemá dost, od té doby Vypravěč připomíná spíš zombie než člověka, protože chodí každý den s vyraženými zuby a otoky na celém těle. Jeho šéf nesnese tuto novou image a chce ho vyhodit z práce, ale Vypravěč po důkladném vyhrožování dá výpověď sám a jeho šéf mu musí posílat výplatu, jako kdyby do práce chodil. Vše se zdá být ideální, ale potom se začne vše vymykat z rukou a Tyler vymyslí projekt Devastace, ve kterém jde o ničení běžné konzumní společnosti. Projekt má výbor pro Nehody, Žhářství a Dezinformaci. V městech začíná být chaos. Vypravěč si v nejvážnější chvíli uvědomí, že Tyler je vlastně on sám, protože kvůli své nespavosti trpí schizofrenií a aby dál neubližoval lidem, zastřelí se.

Příběh upozorňuje na velké nedostatky dnešního světa a popisuje pocity obyčejného člověka, který si uvědomuje hloupost, lži a hyenismus všech kolem sebe. Jeho myšlenky jsou v knize v krátkých větách a několikrát opakovány, aby je čtenář zaručeně nepřehlédl, zatímco popis rakoviny, nespavosti nebo výroby napalmu a mýdla je podrobnější. Celá kniha je prokládána dávkou černého humoru a pravdivých poznatků o lidském těle.

Knihu můžu doporučit všem, ale asi jen málokoho zaujme, a pokud si člověk nevšimne detailů, nepochopí, co chtěl autor říct. Celé dílo je psané ich formou a je zde málo přímé řeči, slova i celé věty se několikrát opakují a závěr je poměrně tajemný, vlastně není úplně jasné, jestli se hrdina opravdu zabil, nebo jestli se dostal do blázince. Ve světě je příběh velmi oblíbený a byl režisérem Davidem Fincherem i filmově zpracován v hlavní roli s Edwardem Nortonem a Bradem Pittem, který končí happy endem. V Ústí nad Labem ho dokonce zpracovali jako divadelní hru.