Fejetony, recenze, úvahy, básně, povídky, blbosti.
Jé ahoj blogu, kde ses tady vzal?

Nestačím se divit, co všechno tu je.
Mazat tu nic nebudu, vše zde publikované má svůj důvod, pokud jsem byla blázen (či snad ještě jsem?), je tenhle zápisník jakýmsi cenzurovaným svědectvím. Něco jsem již před několika lety musela promazat, to v době, kdy mě někdo "stókoval" a také v době, kdy se na mě nejmenované osoby snažily vyhrabat co nejvíc špíny. To, co tu zbylo, je zde záměrně, aby to tehdá tyto osoby neměly tak lehké, spoustu záležitostí je zde interních pro některé pravidelné (mnohdy bývalé) návštěvníky tohoto blogu a co se může zdát být opravdu nevhodné nebo přehnané, je detailně promyšlené se záměrem někoho oklamat, ovlivnit, někomu říct pravdu, někoho vytrestat, na něco vzpomínat, něco uchovat, někoho vyzdvihnout a hlavně spoustu lidí vyprovokovat,... proč se co a jak dělo už moc dobře nevím, ale čím hlouběji do archivu doklikáte, tím emotivnější a méně smysluplné najdete příspěvky. Překopávat to tu rozhodně celé nemíním.
Především je zde spousta narážek na skutečnosti, které nově příchozí nemůže v žádném případě pochopit.

A proč to píšu? Zkrátka si nestěžujte na případné krávoviny.

Květen 2013

Bobinka jak spinká

29. května 2013 v 15:50 | B |  Zvířectvo <3
Chtěla jsem při psaní předchodího příspěvku Bobinku (původně Chandlera) vyfotit, ale než jsem to stihla, začalo ji svědit pod ouškem, tak se vzbudila, drbala se nožičkou, kterou si pak olizovala, a převalila se do jiné polohy. Aspon přes mříže jsem ji vyfotila v poněkud uzavřenější poloze. Je krásné, jak se jí zdají sny a občas sebou cuká a ošívá se. Jindy se vzbudí, běží do dolního patra pro krmení a pak zpět nahoru dál spinkat... jednou na mě chudák vykuleně koukala a celá sebou cukala v pravidelných rytmech. Celým tělíčkem. Bála jsem se, co se děje, ale myšička měla jen škytavku. Potkaní princezna se škytavkou. Jen promluvit, občas mi připomíná člověka, občas plyšového medvídka. A když vám začne potkan škytat, je to důvod k ještě větší zamilovanosti! Dolu házím fotku.

Teď si k ní sednu s mobilem a budu se snažit zachytit, jak zívá. Už třikrát mi naplno ukázala svojí pusinku a pořádné zoubečky. Rozplynula bych se nad její roztomilostí. Kdyby přestala spinkat tam, kde čůrá a kdyby přestala kadit po celé kleci a naučila se to někam do jednoho místa, měla bych jí ještě radši. Takhle se občas nedá nic dšlat a když hodně smrdí čůránkama, musím jí umít bříško a hlavne ocásek ve vodě. Ona chudáček kníká a bojí se, obvykle se i pokaká, ale přece jí nemůžu nechat být takovou smraďoškou.
Teď by někdo mohl namítnout, že potkani přece přirozeně zapáchají a není vhodné ji mýt. Ale ona opravdu leží ve směsi mokrých žlutých pilin a ubrousků. Za chvíli mě čeká celková očista klece - vezmu to savem. Jelikož od desíti let chovám křečky, tak mi ani nepřijde, že by Bobí mimořádně páchla, jen když se čerstvě vybobkuje, ale můj přítel ji cítí neustále. Tak se nedá nic dělat a údržba je mnohem důkladnější, než bych sama chtěla. V obchodě jsme zakoupili prášek proti zápachu, ale moc to nefunguje, sypu jí to pod piliny pod pelíškem a rohem, kde častěji kaká. Docela to funguje, teda alespoň co tak můžu sledovat. Ale samozřejmě se potkan nedá zbavit jakéhokoli zápachu, vždyť je to krásný hlodavec <3

Jako miminko se těď probudila, protože cítila, že na ní koukám. Je hrozně hodná. Nejradši bych jí upusinkovala. Ona mi pusinku dává tak, že když ji mám na rameni, našpulím pusu a ona mi olízne krátce a opakovaně ret. Samozřejme si pak běžím umýt rty.

Škoda, že tady Bobinku nemůžu mít napořád. Ale moje máma nesnáší potkany, má z nich hrůzu :( Teď je týden na dovolené, tak jsem si Bobí přivlastnila, ale o víkendu ji musím vrátit k příteli. Ale co já bych dala za to, mít tuhle slečinku neustále doma Líbající


Bobinka a hamaka

29. května 2013 v 15:24 | B |  Zvířectvo <3
Dlouho jsem nenapsala nic o své holčičce, ale ono je toho občas tolik, že se to nedá. Dnes, 29. května jsem poprvé viděla potkanku spinkat se zavřenýma očičkama. Je hrozně roztomilá, konečně si oblíbila hamaku, kterou jsem jí ušila. Dodneška si spala v ZÁCHODKU, takže mazlení s pročůranou myšičkou moc nebylo. Teď tam zrovna zase hajá, je schoulená do klubíčka, čumáček má přitisklej na bříšku a ocásek obtožený kolem tělíčka a konec má pod hlavičkou. JE TAK NEUVĚŘITELNĚ ZLATÁ! <3 Opravdu jí trvalo dva měsíce, než se tam naučila hajat a i tak si občas leží v záchudku, ale jsem ráda, že jí použije aspoň občas. Víc jí vyhovovalo spát na mřížích, což mě děsilo, ale pak jsem jí na hamaku dávala pamlsky, pokud jsem jí chtěla dát pamlsek ruky, dávala jsem jí ho zase z hamaky. Pořád u toho opakuju její jméno Bobí v domnění, že se na něj naučí slyšet :-D
Tady je obrázek hamaky:


trošku křivá, ale co se dá dělat